Po stopách bobra
V září nás čekala doslova detektivní práce. Zjistit, zda v našem okolí žijí bobři.
Nejprve jsme si vyhledali informace, jak vlastně poznáme, že se se někde v okolí vyskytuje bobr a kde přesně ho můžeme najít. Již tyto stopy nás zavedly do nedaleké Obory, kde je ideální prostředí pro takového tvora, který k životu potřebuje vodu, spoustu dřeva a klid.
Vydali jsme se tedy do Obory, kde jsme zahájili detektivní práci. Hledali jsme: stromy ohlodané do tvaru pastelky, hráz postavenou z klacků a větví a tzv. bobří klouzačku – uhlazenou zem při výstupu z vody, kterou tvoří bobr svým placatým ocasem.
A vše jsme objevili!
Chtěli jsme však ještě důkaz, že tam bobr stále je, a tak jsme mu udělali hostinu. Upletli jsme košíčky a kuličky z vrbového proutí a do nich dali pamlsky v podobě mrkve a jablek. Naservírovali jsme to bobrovi přímo pod nos k jeho hrázi. A za pár dní šli raut zkontrolovat. Bobr je velmi mlsný, vzal si jen vybrané pochoutky, ale většina pamlsků zmizela.
Při deštivém počasí jsme si pustili dokument o bobrovi, který nám přiblížil jeho život a jak umí být nápomocný ale i škodný v krajině. Na závěr nás čekala křížovka jejíž nápovědy jsme hledali po škole a díky ní jsme se dozvěděli že: bobr má železné zuby! Vydrží pod vodou až 15 minut, proč plácají ocasem o hladinu a co je to mžurka.
Komu se podařilo vyluštit křížovku dostal sladkou odměnu.
Všichni jsme si září užili, co nejvíce času jsme trávili venku, poznávali okolí a pozorovali ještě stále letní krajinu.
