DEN ZEMĚ

Že to bude náročná a nelehká cesta jsme věděli už několik dní dopředu, a i přes varování paní učitelky se nás sešel skoro plný počet. A to se snažila zastrašit i rodiče na třídních schůzkách… Nic nepomohlo, jsme třída Survivorů ? čím horší podmínky, tím se víc těšíme. Vydatný déšť, blátivé cesty, náročný terén a voda valící se z vrchů – to vše jsme museli absolvovat. Odpadek jsme potkali jeden, a tak jsme ho sebrali a řádně odnesli do nejbližšího koše, tím byl Den Země alespoň trošičku úspěšný. Naše trasa vedla Oborou, kde nás stíhal jen slabý deštík, a tak jsme mohli pozorovat, jak se plní bobří hráz. Dále přes Korno, kde se přidal vítr, ale naše zastávka na teplý čaj u paní učitelky nás posílila na další děštivo-větrnou cestu. Všichni jsme se těšili do Kody, les nás před deštěm alespoň částečně ochrání, ale bohužel se spustil obrovský liják, naštěstí byla v blízkosti Kodská jeskyně, tam jsme se ukryli a v suchu se nasvačili. Kodou jsme došli až na Tetín, kde nás čekal obchod, tam jsme si za odměnu koupili sladkosti. Ještě chvíli nás tam učitelka mučila historií u kostela sv. Ludmily a pak už jsme šli k zastávce autobusu. Tam jsme se odblátili, sundali pláštěnky, osušili se a snažili se vypadat, že ještě před chvilkou jsme nebyly blátivé koule, bylo nám jasné, že takhle by nám řidič ani nezastavil, natož nás vzal dovnitř autobusu… Do Litně jsme dojeli v plánovaný čas, a jediné na co jsme cestou mysleli byla horká vana a kakao. Paní učitelka s paní asistentkou si mysleli že nás v pondělí přijde po téhle strastiplné cestě málo, ale pravděpodobně jsme celý duben poctivě podporovali zdraví vitamíny a je nás opět plný počet… Co vmyslí příště ty naše dvě mučitelky?