Noc s Andersenem 2025
Sešli jsme se v pět odpoledne na nástupišti 9 ¾ ….
Tak ne, sešli jsme se před budovou školy… Vybaveni spacáky, karimatkami, jídlem (někteří na týdenní přežití v divoké přírodě) a dobrou náladou. Po zmapování terénu a rozložení spaní jsme se přesunuli k ohni. Než dvě zkušené tábornice paní asistentka s třídní učitelkou připravily oheň, zahráli jsme si hry na hřišti. Poté se k nám přidaly a po chvíli, kdy padaly únavou jsme si šli opékat buřty. Jako desert jsme si opekli někteří rohlík, někdo marshmallowny. Po opékání a řádném nasycení nás čekala bojovka. V temné noci jsme luštili složité úkoly a rébusy, stopovali jsme světelné signály a v týmech se přibližovali pomalu ale jistě k cíli, kde nás překvapil poklad. Po návratu z nočního dobrodružství nás čekala hostina. Horká pizza voněla už z dálky k tomu samozřejmě patří limča a filmový večer. Ještě před promítáním pohádkového filmu o Harry Potterovi jsme si však zalezli do spacáku a četli jsme úryvky z našich oblíbených knížek. Paní učitelka s paní asistentkou si myslely, že když nás nechají vymrznout venku, nacpou nás pizzou a pak nás pošlou do spacáku a hodinu budeme číst, že se nám snad bude chtít i spát. Ne, naše energie byla obnovena hned po zhasnutí světla a přáním dobré noci. Když je o čem mluvit, žádná noc není dost dlouhá. Rána jsou ovšem těžká. Budíček byl neúprosný v podobě naší učitelky, která chtěla dát i rozcvičku, tu jsme ale velmi jasně bojkotovali, a tak mohla být ráda, že jsme vůbec vylezli ze spacáků. (ty fotky z rána mluví za vše)
Dali jsme si teplý čaj i když jsme vypadali spíš na kávu, dortíky a buchty od maminek a pomalu si začali balit. V půl deváté už by na místě činu nikdo nepoznal noční akci. Většina z nás to celý víkend dospávala, včetně paní asistentky a učitelky, ale stálo to za to, užili jsme si to opravdu všichni.
