V rámci Dne Země jsme se vydali do Koněprus. Na zastávce na nás již čekala naše průvodkyně Jaruška Čampulová. Přestože bylo chladné ráno, sluníčko pěkně svítilo. Nejprve jsme navštívili návštěvnické středisko Českého krasu u Koněpruských jeskyní. Dům přírody je nový, byl otevřen teprve koncem března 2024. Žáci si zde vyzkoušeli různé pokusy a zkusili si, jaké je to být jeskyňářem, když prolézali umělou jeskyní. Dále jsme zhlédli stálou expozici o přírodě Českého krasu, která nás pobavila i poučila. Vtáhla nás pomocí vystavených exponátů a interaktivních panelů například do příběhu o zrození trilobita, o vzniku krasové krajiny. Ukázala nám, že dnešní krajina a příroda Českého krasu vznikla a je dotvářená dlouhodobou činností člověka. Seznámili jsme se zde s místními chráněnými druhy fauny a flóry a nutností jejich ochrany. Říkali jsme si, že provoz Velkolomu Čertovy schody je zdrojem emisí, poletavého prachu a hluku, a to zdejším rostlinám a živočichům nesvědčí. Rostliny jsme měli možnost pozorovat také přímo v přírodě cestou na autobusovou zastávku v obci Koněprusy. Viděli jsme prvosenky jarní, podléšky, hrachory, dymnivky, pampelišky, kvetoucí jahodníky, plicníky… Pokud jsme nějakou rostlinu neznali, naučili jsme se ji vyhledat v „klíči“. Pozorovali jsme život mravenců v mraveništi a poslouchali zpěv ptáčků. I okolí Domu přírody je velice pěkně přizpůsobeno návštěvníkům. Jsou zde stoly a lavice, určené k odpočinku a občerstvení, obchůdek se suvenýry, stezka s ukázkou kamenů dovezených z oblasti Českého krasu a pro děti místo, kde mohou hledat zkameněliny.
Cestou zpět byla cílem našeho putování ještě technická a historická památka – vápenice z 19. století. Vápenici se podařilo zachránit spolku Komunitní centrum Koněprusy a Bítov. Předsedkyní spolku je právě paní Čampulová. Vápenná pec je názornou ukázkou historie těžby a zpracování vápence v tomto kraji. Spolek spolu s dalšími aktivními občany ji zpřístupnili veřejnosti a v jejím blízkosti vytvořili odpočinkové místo s vyhlídkou na obec i široké okolí. Revitalizace probíhá od roku 2019. Nejprve došlo k vyčištění místa, které bylo od 2. světové války zaneseno skládkou a bujnou vegetací takovým způsobem, že místní vůbec o památce nevěděli. Paradoxně však nahromaděné vrstvy odpadků vápenici zachránily od zborcení. Uvnitř památky se díky nim zachovala i topeniště původních dvou šachet.
A jaký byl závěr našeho putování? Že když člověk přetváří krajinu ke svému prospěchu (např. těžba vápence), musí ji poté dát do pořádku. Umožnit opět rostlinám, aby zde mohly růst a živočichům, aby zde mohli žít. My, děti, se můžeme o ochranu přírody snažit také a to tak, že jako turisté se v přírodě budeme chovat tiše, nebudeme zde odhazovat odpadky, budeme chodit pouze po vyznačených cestách. Výlet se nám moc líbil.
